Vždy existuje důvod, proč máme určitý vkus na oblečení, hudbu nebo cokoliv jiného. Mám také svůj vlastní styl a existuje mnoho důvodů, proč jsem si ho vybrala (nebo on si vybral mě) a moji rodiče v něm hráli velkou roli.
Můj otec je architekt a po většinu času pracoval na projektech územního plánování. Když jsem vyrůstala, navštivovala jsem ho v práci každý týden a mohla jsem tak být svědkem celého procesu: obrovské archy papíru, stoly enormní velikosti, plány a úžasné skici rozmístěné po celé jeho kanceláři. Podle vyprávění mých rodičů, i když mi bylo jen 4–5 let, jsem měla fotografickou paměť a tyto kresby jsem po příjezdu domů dokázala přesně nakreslit znovu.
Prostě jsem milovala ty linie, ostré úhly, čistý nepořádek "černé na bílé" (pokud je čistý nepořádek vůbec možný). Všechno mi to dávalo smysl. A jeho kancelář vždy voněla papírem a zahraničními časopisy o architektuře z celého světa v jazycích, kterým jsem nerozuměla. Fotografie a kresby však nepotřebovaly slova, abych se do nich zamilovala.
Moje matka je jemná duše a já jsem vnímala, jak to ovlivnilo její kresby ve skicářích, kterými jsem každý den listovala znovu a znovu: labutě plující po hladině jezera při západu slunce nebo krásná žena klidně spící v náručí obřího muže. Prohlížela jsem si její fotografie z dob, kdy studovala na univerzitě a byla jsem obrovským fanouškem jejího stylu, atmosféry, kterou měl její vzhled: ženský romantický minimalismus.
Milovala jsem všechno, na co byli moji rodiče talentovaní. Chtěla jsem mít ten pocit, že se umím dobře vyjádřit. Pro mě být schopen vyjádřit se prostřednictvím hudby, tance nebo kreseb je jako umět cizí jazyk.
Zpočátku jsem záměrně spojovala otcovy ostré čisté linie a jemnost matky do svých kreseb. O několik let později se tento styl stal mým vlastním. Začala jsem začleňovat nové věci, které jsem si na světě zamilovala, když jsem cestovala a prožívala život v jiných zemích s kulturami tak drasticky odlišnými od té mé.
Commentaires